Střípky z historie Volva: Kterak si zákazníci postavili XC90
Ač se to nezdá, devadesátka je s námi letos už osmnáct let. Ve světě aut se za tu dobu mnohé změnilo. SUV vládnou trhu, bezpečnostní technologie se stále zdokonalují a i v levných vozech najdeme výbavu, o které si koncept ACC mohl nechat jen zdát. Volvo XC90 je tu už ve druhé generaci a společnost mu v portfoliu značky dělají další dvě menší SUV. Stále mu ale patří pozice toho dost možná nejlepšího rodinného auta, které si můžete pořídit. Recept na úspěch byl přitom tak jednoduchý – stačilo se zeptat.
První generace Volva XC90 se dodnes těší oblibě. Aby ne, zákazníci si ho totiž z části navrhli sami.
Koncem devadesátých let se začínala v nabídkách automobilek pomalu objevovat luxusní SUV. Zdaleka nešlo o levné zvýšené hatchbacky s pohonem jedné nápravy ve stylu dnešních crossoverů, spíše to byly jakési civilnější verze offroadů, které si poradily s celkem těžkým terénem, zároveň ale nabízely luxusní výbavu a slušné jízdní vlastnosti na silnici. Jakýmsi etalonem třídy se v Evropě stalo BMW X5 ruku v ruce s Mercedesem ML.
Narůstající tábor zákazníků, kteří toužili po vozech na zvýšeném podvozku, samozřejmě neušel pozornosti Volva. Proto už v roce 1997 vzniká tým konstruktérů, který má za úkol vyvinout a představit zbrusu nové SUV, které hrdě ponese všechny hodnoty, jež jsou pro Volvo typické, aby uspokojilo stávající zákazníky značky, zároveň ale nabídne “něco navíc”, aby zlákal i kupce BMW a Mercedesu.
Při vývoji vozu se museli popasovat s pěti zásadními požadavky:
- Řízení auta musí co nejvíce připomínat klasické osobní auto, a to i v krizových situacích.
- V případě nehody musí být vůz dokonale bezpečný nejen pro pasažéry, ale i pro ostatní účastníky provozu. Vyšší stavba karoserie nesmí ohrožovat ostatní auta nebo chodce.
- Motory musí být dostatečně silné, vozu nesmí chybět mrštnost. Spotřeba ale nesmí být výrazně vyšší než u klasických rodinných aut.
- Emise vozu musí být stejné jako u ostatních menších modelů značky.
- Interiér musí nabízet dostatek místa, auto ale zároveň nesmí zabírat příliš mnoho místa na silnici, manévrování v centrech měst nesmí být problematické.
Pod vedením Petera Horburyho, šéfdesignéra Volva, vzniká do dvou let první prototyp nazvaný Volvo ACC (Adventure Concept Car). Spíše než o hotový vůz šlo o jakýsi testovací barometr reakcí potenciálních zákazníků. Koncept se profiloval jako auto, které šikovně spojuje luxus na úrovni byznys třídy v letadle s prostupností terénem, hlavní doménou měly být komfortní cesty za dobrodružstvím.
Středem vozu se táhl mohutný středový tunel, jež v sobě skrýval ledničku, výsuvné displeje a nejrůznější úložné schránky. Kolem něj se nacházela čtyři plně polohovatelná sedadla s odvětráváním a vyhříváním. Nechyběla tu čtyřzónová klimatizace, střechu zdobily hned tři šíbry. Přístrojová deska a pracoviště řidiče se nesly v odlehčeném minimalistickém duchu, středový panel tvořil jeden souvislý displej.
Při navrhování vnějšího designu se Horbury snažil, aby vůz i přes svojí velikost nepůsobil příliš těžce nebo agresivně. Ponton karoserie je umístěn relativně nízko, linii vysoko položené kapoty rozbíjí nižší blatník, jenž se směrem dopředu rozšířuje. Zadní části dominuje velké sklo zavazadelníku a typické Volvo světlomety ne nepodobné těm z modelu S80.
Vůz se poprvé představil naživo veřejnosti v roce 2001 na autosalonu v Ženevě. Volvo zde jasně proklamovalo, že odvážně střižené SUV je jen nástinem toho, co přijde, a otevřeně žádalo zpětnou vazbu od potenciálních zákazníků. Dokonce na stránkách Volva existovala sekce, kam mohl kdokoli napsat, co by na novém SUV udělal jinak. Po tom, co se vůz ukázal ještě na několika dalších výstavách, se celý vývojový tým vrátil zpět k “rýsovacímu prknu”.
Z reakcí veřejnosti vyplývalo, že rodiny s dětmi rády obětují opulentní luxus zadních sedadel za další místa k sezení a svažující křivku střechy s chutí vymění za větší zavazadelník. Spíše než na cesty za dobrodružstvím skrze neprobádané lesní cesty zkrátka mělo tohle auto sloužit na prodírání se městskou džunglí v každodenním shonu. Mnoho fanoušků značky si také řeklo o klasické zadní lampy protažené ve sloupku až ke střeše. S úspěchem se naopak setkal vzdušný a světlý interiér a jednoduchý minimalistický design palubní desky, zaznívaly ale žádosti o tmavší čalounění, jež by lépe odolávalo případnému znečištění. S přílišným nadšením se u konzervativních zákazníků nesetkal ani centrální ovládací displej.
O rok později se tak na autosalonu v Detroitu představuje Volvo XC90 tak, jak ho známe dnes. Místo čtyř samostatných křesel nabízí až sedm míst k sezení ve třech řadách, na zádi se až ke střeše tyčí sloupovité světlomety, jež jsou až dodnes pro Volvo typické, a na palubní desce, která může být čalouněna klidně i černou kůží, se uprostřed skví konzole plná klasických tlačítek. Z “devadesátky” se prakticky přes noc stává bestseller – naslouchat zákazníkům se Volvu zkrátka vyplatilo.
Volvo XC90 sice nakonec není dokonalá přepravní kapsle sloužící cestám za dobrodružství v luxusu srovnatelném s byznys třídou v letadle, zato ale exceluje v roli rodinného auta, které zároveň působí velmi reprezentativně a nabízí tehdy nepřekonatelnou bezpečnost všem cestujícím. Konec konců, za nejlepší rodinné auto ho označil i Jeremy Clarkson. A nebyla to jen planá slova, sám si jedno také pořídil.
Ač se to nezdá, devadesátka je s námi letos už osmnáct let. Ve světě aut se za tu dobu mnohe změnilo. SUV vládnou trhu, bezpečnostní technologie se stále zdokonalují a i v levných vozech najdeme výbavu, o které si koncept ACC mohl nechat jen zdát. Volvo XC90 je tu už ve druhé generaci a společnost mu v portfoliu značky dělají další dvě menší SUV. Stále mu ale patří pozice toho dost možná nejlepšího rodinného auta, které si můžete pořídit. Recept na úspěch byl přitom tak jednoduchý – stačilo se zeptat.
