Civilizace v pohybu času: Jak vidí budoucnost šéf strategie Volva
Göteborg, centrála společnosti Volvo. V místním technologickém expozičním centru máme nastavené kamery a čekáme na rozhovor… Díky tomu, že Volvo je partnerem filmu Civilizace, neočekáváme nikoho z marketingu, kdo by na nás vychrlil spoustu propagačních frází. Dnes má před naše kamery přijít muž, který má na starosti všechny ty kroky, kterými švédská automobilka vyvolává údiv nebo přinejmenším zdvižené obočí konkurentů i novinářů.
Třeba jako když na autosalonu v Los Angeles vystavovali, a přitom snad jako jediní neměli v expozici jediný automobil. „Jsme společnost, která se přihlásila ke společenské odpovědnosti, jakou by měly mít všechny velké korporace. A tak to podstatné, co jsme chtěli představit, je naše pojetí nadcházejících změn v automotive segmentu. A v tom nehraje automobil klíčovou roli. Jde o lidi.“ Než se stačím zamyslet, jak asi vypadá muž, který má takovou kuráž, přichází: Mårten Levenstam, senior viceprezident pro korporátní strategii ve společnosti Volvo Cars. Dlouhé vlasy do culíku, pružný krok a úsměv. A třeba je v tomto vizionáři, který hovoří jazykem akcionářů a manažerů, i něco z punkera, říkám si, když mačkáme spoušť…
Nastávají obrovské změny v konstrukci automobilů, v jejich užívání i ve formách vlastnění. Vy jste jeden z těch, kdo mají vliv na podobu těchto změn. Dá se říci, co se děje a co se stane?
Nejdřív musím říct, že nikdo doopravdy neví, co se stane, jak v automotive, tak ve společnosti vůbec. Je mnoho věcí, které se mění, a mnoho problémů, které musíme řešit, a my jsme prostě jedněmi z těch, kdo vstupují do děje.
Jaké konkrétní změny nastávají?
Nástup elektřiny, která má veliký vliv na životní prostředí. Pak tu je veliká vlna technologických změn, jako jsou například automatická samořiditelná auta. Mění se způsob, jak auto vlastnit, přichází sdílení aut. Mění se samotný způsob veřejné dopravy.
Myslíte, že skutečně přijdou self driving auta? To ale bude mít veliký vliv na všechno, na stavby silnic a ulic, na podobu měst...
Autonomní vozy přijdou do pěti let, tím jsem si jistý. A to otevře příležitosti pro všechny zmíněné změny. Představte si třeba, že elektrická auta nedělají kouř, mohou klidně jezdit uvnitř budov, takže můžete silnice zastavět. Dnes ve městech zabírají parkoviště 30–40 % plochy. Automatická auta ale mohou sama odjet zaparkovat se na okraj města…
Jak vlastně vypadal příběh nástupu změn, které se dnes na silnicích dějí? Vždyť lidé museli třeba už někdy před pěti deseti lety dojít k tomu, že přijdou velké změny – proto jste začali promítat odraz těchto změn do reality ve vašich výrobcích…
To je přesně moje práce, snažit se pochopit, co se kolem děje. Potřebujeme spoustu vstupních dat, hovoříme s našimi zákazníky, ale i s jinými uživateli, s vědci a politiky. A je tady také správní rada a akcionáři. Je to prostě komplikovaný proces. Není to tak, že bych seděl doma, zamkl, koukal do dveří a najednou puf, vyskočí nápad a já vidím, co se bude dít.
Vaše strategie se mi líbí, je velmi blízko tomu, jak si i já myslím, že by naše civilizace měla pokračovat. Ale těžko si představuji, jak přijdete před akcionáře a řeknete: OK, pánové, teď všechno funguje, ale my to kompletně změníme. A oni řeknou: Skvělé, předělejte to!
Počkejte, to je ale přesně to, o čem je moje práce! Stojím před akcionáři a představuji jim novou strategii. Za to mne platí. Jde o to, že jsme korporace, která chce být součástí společnosti. Chceme mnohem víc než jen zisk. Když se projdete Göteborgem, všude uvidíte naše auta – je zcela zjevné, že jsme součástí společnosti, a máme tedy nějakou sílu, ale také odpovědnost.
Stejně si myslím, že to chce velkou dávku odvahy, obhájit podobnou věc, zejména před veřejností. V Los Angeles jste prezentovali svoji značku, aniž by tam bylo jediné vaše auto! To chce odvahu, nemyslíte?
Kdykoli chcete udělat něco nového, musíte mít odvahu. Nic nového nepřijde bez rizika. Je spousta případů, kdy fantastické firmy zbankrotovaly, protože se nedokázaly změnit. Každá velká společnost musí umět znovu objevovat sebe sama, procházet neustálým vývojem, poměřováním a hodnocením. Každý den.
Ke změnám dochází na několika polích, jsou tu otázky materiálů, životního prostředí…
Největší problém, kterému lidstvo čelí, je globální oteplování a to souvisí s omezováním emisí a jejich produkce souvisí s užíváním aut, ne s jejich výrobou. Ale my se snažíme omezovat naši uhlíkovou stopu už při výrobě. Také sledujeme způsob výroby a její dopad na životní prostředí u našich dodavatelů. A další otázkou je recyklace materiálů a jejich opakované využití.
Vidíme také hodně příležitostí v nových modelech vlastnictví namísto tradičního kupování aut. Současná podoba „investice do vlastního“ se bude proměňovat k modelu „předplatného“, kdy si budete platit auto, které chcete, po dobu, jakou si vyberete. Ale potom my budeme vlastníky toho auta po celou dobu a o to víc nám bude záležet na tom, jak je auto ekologické ve všech ohledech.
Myslíte, že to bude fungovat i v maskulinním světě, kde spousta mužů chce vlastnit velké, silné auto? To mi moc nejde dohromady s tím, že by se všem chtělo auta sdílet.
Různí lidé mají různé potřeby. Mám tři děti, potřebuji velké auto, aby se tam vešla celá rodina. Moje děti vyrostou a také budou mít svoje požadavky a v tu chvíli zase já budu potřebovat menší auto… Jaká auta budeme chtít a potřebovat v budoucnosti, to je koneckonců také kus mé práce, abych na to přišel.
Určitě by bylo dobré, kdybychom dokázali dostat víc lidí do jednoho automobilu, dnes totiž v autě jezdí nejčastěji jeden člověk. Sdílení aut je určitě velká záležitost budoucnosti, která zvýší jejich praktičnost a zásadně omezí mrhání místem.
Hovoří se o tom, že by v budoucnu měli lidé místo krátkých letů využívat samořiditelná auta. To by mohlo přeskládat dělení dopravního trhu, co myslíte?
Hranice dosavadního dělení dopravy na veřejnou (autobusy, metro, letadla) a soukromou dopravu se v budoucnu smaže. A co se týká vnitrostátních letů, když si spočítáte, že musíte přijet o hodinu dřív na odbavení, nějakou dobu vám zabere cesta na letiště i zmatky po příletu, dostáváte se najednou na dobu, kterou můžete samořiditelným autem využít mnohem lépe a pohodlněji.
Hodně se diskutuje o etice autonomních aut. Jsou situace, kdy nelze předejít ztrátám na životech, ale najednou by o tom, jak se zachovat, nerozhodoval člověk, ale stroj. Znáte řešení, jak z toho ven?
Ano, je to živá debata: mám s autem radši zabít člověka na silnici namísto toho, abych najel na chodník a vjel do školáčků na procházce? Tyto situace jsou ovšem velmi, velmi výjimečné a debata o nich je víceméně akademická. Ale mnohem rychlejší a chytřejší mozek počítače bude schopen obsáhnout více variant v kratším čase a především mnohem lépe předejít situacím, ve kterých by mohl podobný problém nastat. Větší problém se samořiditelnými auty je to, že musejí být bezpečnější než auta řízená lidmi, a my musíme být schopni to demonstrovat, pokud chceme přesvědčit úřady i veřejnost. A to bude nějakou dobu trvat.
Je to asi rok, kdy dvě rodiny převzaly dva samořiditelné vozy Volvo. Máte nějaké novinky o tom, jak to funguje?
Zmíněné rodiny jsou součástí našeho vývoje. Pro nás je důležité mít odezvu i od normálních lidí z každodenního života, nejen technologické předpoklady a čísla od inženýrů. Veškerá zpětná vazba od uživatelů je pro nás zásadní, protože všechny jejich pocity a zkušenosti chceme zohlednit při vývoji tak, abychom pak mohli poskytovat co nejlepší zážitek.
Vnímáte něco, co by mohlo být důležité pro budoucnost? V minulém století to byl individualismus. Která dovednost bude mít zásadní dopad pro současnost a výhled dopředu?
Nabízí se mnoho variant, určitě bychom tu mohli mluvit o umělé inteligenci, o nových elektromotorech. Myslím ale, že velikou roli budou hrát společenské schopnosti, zvědavost a uvědomění si, že nelze existovat izolovaně. Že máme společné problémy, které lze taky jedině společně vyřešit. Jestliže dříve Milton Friedman říkal, že byznys tu je jen od toho, aby dělal byznys, tak to už je překonané. Každá firma už je součástí společnosti. Respekt, zvědavost, pochopení společného úkolu. O to tu jde.
Říká se, že elektrická auta nejsou zas tak ekologická, jak se prezentují, co si o tom myslíte?
Můžete srovnávat auta na baterie a auta na naftu nebo benzín a jejich produkci CO2. Složitější je ale otázka emisí, které vypouštějí elektrárny. Třeba u nás ve Švédsku máme spoustu hydroelektráren – tady se velmi snadno dokazuje, že elektrická auta jsou superčistá. Pak jsou tu země, které jsou závislé na uhelných elektrárnách – a tam je tato rovnováha těžší. Největší problém pak představuje těžba fosilních paliv. Negativní vliv těchto postupů na životní prostředí je mnohem horší, než byl dříve. Naproti tomu elektřina a její získávání se stále zlevňují. Podle mne tak je celkem jasné, že elektrická auta jdou správným směrem a spalovací auta jdou ke dnu.
Kamarád staví autosalon a řeší, jestli investovat do servisu, nebo spíš do nabíjecích elektrostanic.
Myslím, že nástup elektromobilů je rychlý a bude ještě mnohem rychlejší, než si dnes lidé dokážou představit. Nemohu to říci nezvratně, ale jsem si jist, že ten nástup se týká opravdu jen několika let.
Povídal jsem si s Arthurem C. Clarkem o nástupu družicové komunikace, kterou vynalezl, a o tom, že to bylo mnohem rychlejší, než čekal. Dnes se přitom všechno ještě zrychluje…
Rád to srovnávám s vynálezem telefonu Grahama Bella – když ukázal, jak to funguje v jedné a druhé místnosti, všem se to líbilo, ale pak se řeklo: No jo, ale to by musely vést dráty do každého domu, což se nikdy nestane. Ale přitom přesně to se nakonec stalo. Pak přišly mobilní telefony a najednou je má každý. Je to tím, že výhody, které daný objev přináší, jsou mnohem větší než potíže, které s sebou nese jejich rozšíření. A podobně je to s elektromobily. Jejich výhody jsou tak veliké, že jakmile to bude zjevné každému, půjde jejich nástup mnohem rychleji, než kdokoli předpovídá.
